Mise Jimin

1)

Přešel před královnu, nervózně se párkrát otočil, jestli ho někdo nevidí. Nesnášel, když musel sundat kápi, zvláště před královnou - obával se zášti vůči jeho vzhledu, byť byl mužského pohlaví. ,,Nedávno byla podepsána smlouva, bude to nějaký ten měsíc, možná dva, ,, začala, její hlas zněl mírně unaveně. ,,Ale některé vesnice přestaly po chvíli dodržovat pravidla této smlouvy. Vysílám tě, abys je na to upozornil,, vzdychl pouze tiše a uklonil se, aby si to nevyložila královna špatně. ,,Vezmi si na cestu černou klisnu, poznáš ji hned, myslím,, otočil se k odchodu, avšak pak se zarazil a pohlédl na královnu. ,,Smím se otázat, kudy povede cesta má?,, zeptal se klidně, avšak na jeho tváři nebylo vidět nic podobné úsměvu. ,,Oh, jistě. Bude to Serell a Korisa, malé vesničky, měla- měl bys je poznat hned,, v hlavě začal uvažovat o tom, že by se začal vydávat za ženu. Ne, být Sukkuba není tak lehké
Musel se sám pro sebe, i přes svou křehkost ušklíbnout, jestli mu začne na cestě sněžit, asi umrzne. Nejen, že vypadal díky své bledé, až bílé kůži Sukkuby jako z porcelánu, ale nakonec, kdyby někde předci jen umrznul, neměli by šanci ho najít. Přejel dlaní jemně po sedle, jak dlouho to bylo? Vzpomínal si, že ho vyhnanci učili jezdit s páskou přes oči. Najednou ho to nakoplo a on si přes modré vlasy přehodil kápi, uchopil klisnu černou jako noc za uzdu, vydal se s ní před stáje, kde se vyhoupl do sedla a vystrašeně sebou ucukl, když klisna zaržála. Z hrdla se mu vydral povzdech, ale nic dále neříkal a jen pobídnul klisnu, která se následně rozešla. Někdo by řekl - uhlídat koně a především zdraví tvorů, kteří se okolo ní pohybují - lehké. Jenže ne tak docela, když jsou oni tvorové zlití jak prasata. Zatím se úspěšně vyhýbal té hrstce trmácejících se osob. Rozvrhoval si v hlavě plán cesty, která čekala před ním, byl smířený s tím, že se nevyspí. I když to ho tak moc netrápilo, vlastně byl docela zvyklý. Oddechl si, když opustil Beristliu a vydal se za svitu úplňku na cestu přes planiny. Nelíbilo se mu to vzhledem k tomu, že se tam neměl kde skrýt a byl na otevřeném prostranství. Stále přemýšlel o tom, jak jim sdělí onu zprávu - hlavně se vál jejich reakce, protože je dosti možné, že v Serellu má stále svého otce, Padlého anděla, který ho nechal napospas životu v nevěstinci. Vzdychl a pousmál se, byl daleko, takže mohl nechat emoce libovolně se projevovat, jako by to byly jen jakési zbytečné a nepotřebné věci, které ho doplňovaly. ,,Ah, budeš Serena. Budeš se jmenovat jako má nejlepší přítelkyně, klisničko. Ta byla u té vraždy, a nakonec poodhalila, kdo-že nechal to ubohé dítě, tedy mne, na pospas nějakým zlým lidem. I když se ke mne Ryu chovala hezky, byla moc panovačná,, odmlčel se, pohltily ho vzpomínky. Ani mu nedávalo smysl, proč onu klisnu, kterou nevlastní, pojmenoval. Z lítosti? Nostalgie? Smutku? Inu, kdo ví. Vzhlédl na tu chvíli k obloze a pozoroval miliardy hvězd rozseté na tmavé ploše bez konce.
***
Jeho oči najednou byly tak těžké, bolelo ho svalstvo a naprosto začal kašlat na to, jestli má kápi nebo ne. Začalo se rozednívat, na obloze se kupily mraky a zase se rozplývaly, tak lehké. Suše se zasmál, Beristliu i Dalong nechal za sebou a jeho cesta se zdála nekonečná, i když na obzoru viděl jistý útvar čehosi, co se podobalo malé vesničce. Sám si nebyl jistý, jeho zrak je dost špatný už jenom kvůli tomu, že je Sukkuba.
,,Hej, ty tam!,, Jeho ruce vystartovaly ke kapuci, kterou si přehodil přes obličej, takže vypadal tak či tak jako nějaká žena, zatáhl za uzdu a zastavil tak klisnu.
,,Kampak máš namířeno, děvenko? A pročpak skrýváš svou líbeznou tvář?,, Zeptal se hned muž, nevypadal na opilého a nadrženého, spíše na milého tuláka s koněm naloženého taškami, bůh ví, co tam schovával.
,,Jizvy je lepší nenechat okusit denní světlo, a mířím do Serellu, jedné vesničky,, řekl klidně, zatímco muž mu již stál s bílým koněm vedle něj.
,,Nepotěším tě, zkratku neznám, tuláku, pokud ti jde o toto,, nasadil přívětivý tón, byť si o něm myslel, že je žena. Co se dalo dělat, dokazovat mu to doopravdy nechtěl.
,,Jen jsem se chtěl otázat, jestli bych tě mohl následovat. Mířím domů z Dalongu. Říkej mi Felix. Jak se nazývá, dáma vedle mne?,, Zeptal se flirtovním hlasem, avšak to Jimin obešel a pouze se sám pro sebe ušklíbl. ,,Jimin, těší mne, že mám šanci tě poznat, Felixi,, odpověděl, načež Felix pokynul koni ke klusu.
,,Poběž!,, Neměl náladu na nějaké závody, Serena byla - možná, že si to jen vymyslel a ona měla dosti energie - docela vyčerpána, ale i tak ho ladným během pomalu předbíhal.
,,ÁÁh, tak tady se, milá Jiminie, budeme muset rozloučit. Já jdu za otcem, ty zřejmě za někým, kdo tu panuje,, tipl si, Jimin se jen jako dívka suše zasmál.
,,Oh ano, mířím za tím vládcem, který mne má očekávat. Každopádně, rád-a jsem tě poznala!,, Felix se usmíval jako měsíček na hnoji, když se jejich cesty rozdělili. Felix mířil k domům blíže k severu, zatímco on musel jí přímo, na jakési panství, dalo by se to tak nazvat. ,,Sbohem!,, Křikl za sebou naposledy Felix a málem vrazil do dvou mužů, kteří nesli kládu dřeva. Jen nad tím pokroutil hlavou a vydal se tedy k panovníkovi.
Vysekl mu mírnou poklonu, zatímco on místo toho jen nenápadně protočil očima.
,,Tak povídej, copak chceš?,, Zeptal se, Jimin v tom cítil jakousi nechuť - co by měl čekat od jiného panovníka. Sundal ze slušnosti kápi a ještě jednou se uklonil, tentokrát nečekal na svolení a začal rovnou, od věci, upřímně.
,,K naší královně se dostalo, že nesplňujete podmínky smlouvy, kterou jste podepsali za celou vesnici, ovšem, lidé této vesničky si to nějak neuvědomují a nadále v tom pokračují,, panovník na něj udiveně hleděl, spíše ne kvůli jeho slovům, ale vzhledu, Jimin za zády pevně tiskl pěsti.
,,O-oh, ano, jaksi jsme se opozdili. Co navrhujete jako odškodnění, za naše zpoždění?,, Zeptal se, Jimin si skousl ret. Proč ho nepochopil? Myslel si, že by to mohl být chytrý muž. Asi se mýlil.
,,Ne, nezpozdili jste se, je to úplně jinak - nedodržujete podmínky, tím mám na mysli procenta. Dáváte mizivě málo, správně byste měli dávat pět procent,, přiznal, stále klidný, ale panovník očividně nebyl, najednou, když si nasadil, kápi se jeho povaha změnila.
Jimin vzdechl a pomalu, nejistě se k němu přiblížil a položil mu dlaň na ruku. ,,Takže?..,,
Jimin si spokojeně oddechl, doplnil zásoby a vydal se dále na cestu, tentokrát opět vyjel za noci. Až na pár opilých mladíků a dívek, kteří byli velice hluční, nepotkal nikoho, kdo by ho mohl ohrozit. Ani Felixe, za což byl upřímně rád, více, než když mohl opět jet v koňském sedle, jako správný tulák nebo vyhnanec. Docela mu ten pocit chyběl, ale Beristlia se stala jeho závazkem.
Cesta, jak se dozvěděl od ostatních obyvatel vesničky do vesničky Korisy trvala méně, takže počítal s tím, že by tam do odpoledne mohl být. Vlastně se v to modlil, v tu dobu většina lidí pracovala a neměl by tak okolo sebe čumily, kdože to za tuláka zavítal k nim do vesničky.
,,Ale no tak, Sereno!,, Zamrmlal si pod nosem, když začala zrychlovat. Po tom, co si odpočinula se do ni vlila nová energie, za což byl i trochu rád - třeba tam do úsvitu bude.
Bylo ráno, možná brzké odpoledne, ale Jimin konečně dorazil k onomu panovníkovi, co tady tomu velel. Počas cesty si neustále opakoval slova, která předtím již vyslovil.
,,Zdravím,, uklonil se, s kápí to dávno vzdal a nechal ji u Sereny i s věcmi, tedy ve stájích. Pokynula mu, aby se narovnal, a navzájem si vyměnili překvapené pohledy. Pak si Jiminie ale vzdychl a začal.
,,K naší královně se dostalo, že nesplňujete podmínky smlouvy, kterou jste podepsali za celou vesnici, ovšem, lidé této vesničky si to nějak neuvědomují a nadále v tom pokračují,, vydechl, doufal, že tato slečna bude mít klidnější přístup k důležitým věcem.
Lehce přikývla. ,,Dobrá tedy, ale mám dobrý argument - můj otec nedávno umřel a já jsem po něm přebrala velení nad touto vesničkou. Napravím to hned, jak to bude možné,, sladce se usmála.
,,Jsem rád, že se to tak rychle vyřešilo,, opět se ji uklonil. ,,Jen by naše královna prosila co nejdříve, dlužíte nám totiž mnoho,, odvětil a otočil se k odchodu.
,,Domů, Sereno, jsme skoro doma!,, Jimin se usmíval na všechny strany, jakmile ale projížděl městem, nasadil opět kápi a neprůstupnou masku, mířil si to do stájí a rovnou ke královně..
,,Tak asi sbohem, Sereno? Až někam zase pojedu, poprosím královnu o to, zda bych si tě mohl vzít s sebou,, promluvil k ní tiše, ale urychleně se vydal ke královně.