Dewelino jezero

Ságu píše: Teséria a Leo

Leo

1) Noční můry

Bylo noc a já se válela na posteli. Když jsem si chtěla podat pohár s vodou,který stál na nočním stolku,tak jsem spadla z postele. To mě dostatečně probudilo,abych začala rozpoznávat zvuky kolem. Nejdříve jsem slyšela jsem ptáky a ševelení větru,ale potom se začaly ozývat výkřiky a nářek. Vykoukla jsem z okna a uviděla jsem dav,který se řítil směrem nahoru k zámku. Rychle jsem se oblékla do svého klasického,černého,loveckého oblečení a vlasy jsem si sepnula do vysokého ohonu. Když jsem vyšla ven,nikdo a nic tam nebylo. Žádný zvuk se neozýval a ptáci umlkly. Tím,že bydlím skoro nahoře skály na které stojí Beristlijský hrad,tak mám vynikající výhled na město,místo kterého se tu teďka však rozprostíralo Dewelino jezero,nejposvátnější jezero všeho lidu. Pohled na něj mě doslova unesl a donutil mě dojít až k němu. Když už jsem byla jen pár metrů před jezerem,tak mě chytla Tess a já se probrala. "Díky..." zašeptala jsem a sklopila jsem zrak. Když jsem se ale koukla zpět,tak tam nebyl Tessin obličej,ale na jejím těle byl ten Sardin. Já se lekla a snažila se utéct,ale ona mne držela tak pevně, že jsem nemohla utéct. Když jsem myslela, že už to nebude horší tak se obličeje začaly měnit. Ze Sardina obličeje se stal Pherenikésin a pokračovaly další obličeje : Rinjiho, Darow, Auskory až se nakonec proměnil v můj a vystartoval po mě. Já se celá zpocená probudila a rychle se šla obléknout. Ani mi to nepřišlo,ale měla jsem na sobě to samé jako v tom snu a byl úplně stejný čas i datum. Chtěla jsem se projet a obhlédnout okolí,ale když jsem se otočila k smrti jsem se vyděsila. Za mnou stál Despero celý nasedlaný s dopisem v hubě. "No tak díky za kvalitu dopisu Despero"zasmála jsem se, vzaala si dopis a poplácala ho po krku. Otevřela jsem mokrý dopis a jediné co jsem vyčetla bylo,že se mám okamžitě,tedy hnedka jak vstanu hlásit v zámku a podepsány byly Pher a Tess. "Aha,já si říkala,že je nějaký podezřelý že jso se nasedlal sám"opět sem se zasmála a Despero zařehtal na souhlas."Tak pojeď hochu,nesmíme Naše Veličenstvo zklamat"rozjely jsme se a za necelých 10 minut jsme byly na zámku. Já vyběhla nejmíň stovku schodů a bez klepání vešla do královské pracovny. Tam už stály znuděně Tess a Pherenikés. "Tak jsem tady,brzo co?"pronesla jsem ironicky mezitím co Tess málem spadla smíchy a Pher jen kroutila hlavou. "Tak když už jsme tady VŠICHNI tak se můžu zmínit o vaší misi"pronesla unaveně Pherenikés a Tess vykřikla:"Naší misi?!Vážně,slyším dobře"Já se tam mezitím tloukla smíchy a Pher nám vše zdělila."Kolem Dewelina jezera se strácejí lidé,zvířata hinou a všem se zdají noční můry o tom,čeho se bojí.Většinou ve snech vystupují zvířata a největší přátelé dáné osoby.Zvířata hynou hlavně zvířata,která mají potřebu pít v Dewelině jezeru."Mě spadla čelist,když se zmiňovala o snech,ale nedala jsem nic znát. "Takže vyražte nejlépe HNED"řekla Pher a já okamžitě vyběhla ven. Připravili jsme koně,teda jenom Tess a vyrazili jsme. Tesérie si opět vzala toho vraníka,kterého měla na své první misi a vše bylo připravené."Tak kam teď?Už jsme mimo město tak bysme se možná měly zabívat kam jet"pronesla Tess a já se zamyslela."Pojedeme lesem ne? Je to příjemná a rovná cesta"zívla jsem,ale Tess můj návrh zamítla"Vezmeme to přes Delphské hory ne?Je to kratší!" "To zase jo,ale nebezpečnější!"vyhrkla jsem,ale nakonec Tess rozhodla,že pojedeme přes hory. Když jsme dojely ke skále,tak nám oběma spadla čelist."Tady je někde chyba..."vyvalila oči Tess a já ji doplnila."Co,to,má,bejt?!"a málem jsem spadla z koně."Takže se otáčíme...?"promluvila Tess,ale mě napadl hodně riskantní nápad."Ehm...mám nápad,ale líbit se ti nebude."polkla jsem."Radši dělej než se na to vykašlu"zasmála se Tess a já začala tvořit.Udělala jsem iluzi ptáka z ohně a pokusila jsem se ho na chvíli zhmotnit."Dělej,než se propadneme!"zavelela jsem a obě jsme se hrnuly na ptáka.Když už jsme byly skoro nahoře,tak se pták začal proměňovat opět na iluzi."Pojď na Sardu!"zakřičela a já poslechla. Nakonec jsme se dostaly až na horu a tam se utábořili."Leo?!Co to bylo?!"vyštěkla na mě Tess a já jen pokrčila rameny. "Jsme nahoře?Jo!Tak si nestěžuj"zasmály jsme se a vytáhly jídlo. "Jo a ještě něco,mám novou společnici"usmála jsem se a povolala Dariu. Bílá vlčice se protáhla a vytasila tesáky,když zívla."Tý jo,tak už máme obě"opět jsme se zasmály a usnuly. Ráno nás ale čekalo další překvapení....

Tess

2) Důležité informace
Ráno jsem se probudila a Leo ještě spala. Rozespale jsem si promnula oči a posadila se. Mou pozornost okamžitě upoutala obloha nad Deweliným jezerem. Bylo zataženo ale nad tím místem se tvořila stále nová mračna, která měla nafialovělou barvu. Drkla jsem loktem do stále spící kamarádky. Ta se trochu neochotně vzbudila."Co je? Co to sakra?!" bylo první, co řekla. "Nevím, ale je to zvláštní" "No neříkej" zasmála se Leo. Pohlédla jsem na ni pohledem, zda má právě teď chuť na vtipkování. Ona jen omluvně zavrtěla hlavou. Usmála jsem se, nemyslela jsem to zle ale v hlavě mi všechno jelo na plné obrátky. Nedivila bych se, kdyby se mi z ní začalo kouřit. "Mě pořád vrtá hlavou to, co včera říkala Pherenikés; lidé, elfové, mágové mizí, zvířata umírají. Ale neživé věci jako jsou knihy a zbraně například k úhoně nepřijdou." odmlčím se a pak pokračuju "Ten nebo to, co to způsobuje třeba chce jen lidi, mágy, elfy a tak, zvířata proto umírají jenom kvůli bezpečnosti. Něco jako odvádění pozornosti. Takže ten někdo, kdo to způsobuje, není hloupý a to nám bude stěžovat celou řadu dalších věcí. A ty mraky, možná bychom se měly podívat tam" dokončím myšlenku. Za chvíli se zamyšleně ozve "Aha" je to jen znamení, že to Leo slyšela. Pak promluví ona "Ale i to umírání zvířat může mít nějaký hlubší význam" Teď je tázavý můj pohled. "Nevíš, jak to myslím?" zašeptá Leo. "Ne" přiznám stejně tiše. "Může to být tak, že voda v jezeře je otrávená a ten někdo, kdo to způsobuje, přebývá právě tam, uprostřed hlubin" navrhne její verzi. Zamrkám, to je taky možné, možná pravděpodobnější. Už si nejsem tak jistá tím, že bychom měly nejprve 'prověřit' oblohu. "Máš pravdu, to je lepší argument" podotknu "Kde tedy začít?" zeptám se sama sebe ale nahlas a tak se mi v odpověď ozve hlas kamarádky. "U jezera?" zasměju se a přikývnu. Vstaneme a přivoláme své magické společníky. Já panterku Sardu a Leo vlčici Dariu. S nimi nám cesta dolů ze svahu ubíhá rychleji. V duchu přemítám nad tím, proč jsme se vlastně včera táhly nahoru do kopců když teď potřebujeme dolů. Pak Sardě na příkrém a kamenitém svahu podklouzne tlapka, upadne a já s ní. Ještě než udělám první kotoul dolů, stihnu zaznamenat Lein vyděšený pohled. Po pár metrech kotrmelců mě napadne teleportační kouzlo. Ale v tom zmatku ho nevypočítám úplně přesně a tak to stejně skončí úplně jinak, než jsem zamýšlela. Ještě jeden kotrmelec a jsem konečně dole pod svahem. Okamžitě se postavím, což je největší chyba, jakou jsem mohla snad udělat. V momentě jsem znova na zemi. Sarda je na tom v pohodě, nespokojeně vrčí, celá akce se jí nelíbila. Ale to nikomu. Za chvilku ke mě přiběhne Leo, div se nepřerazí o vlastní nohy. "Tess! Proboha, jsi v pořádku?" klekne si ke mě. Trochu se mi ještě motá hlava a bolí mě z toho celé tělo. "Jsem celá" Řeknu, když se mi přestane motat hlava, místo toho mě začnou pálit drobné i větší rány na rukou. "Celá jo ale ne v pořádku" Jančí Leo. Teda, mě se nejprve zda, že jančí ale když si prohlédnu svoje paže a džíny, souhlasím. Džíny jsou roztrhané a špinavé. Ale to se zašije a vypere, a když ne, tak ne. Zase tak nic strašného by to nebylo. Ale pohled na ruce je něco jiného. Krvavé šrámy po celé délce paží, od ramen po dlaně. No jo, lepší než kdybych to měla na hlavě, pomyslím si. Sarda přestane vrčet. Podívám se na ni a setkáme se s jejím starostlivým pohledem. Přijde ke mě a otře se mi hlavou o bok. Jemně jí pohladím a pak se otočím na Leo "Jsem celá i v pořádku" usměju se a s její pomocí vstanu. Leo mi pak začne ošetřovat ty nejhorší rány. Přemluvila mě, že to nesmím nechat jen tak, protože by se do toho mohla dostat nějaká infekce a tak vděčně a trpělivě poslouchám, co udělat. Kus dál je strouha ale mám podezření, že její voda je z jezera a tak ani nepřemýšlím nad tím, že bych si tam ruce omyla. Když Leo dokončí ošetření, vděčně ji obejmu "Díky" zašeptám. "Není za co" ujistí mě kamarádka. Dál pokračujeme všechny čtyři po vlastních nohou. O slovo se přihlásí nepříjemně studený vítr. Leo se oklepe zimou a tak vytáhnu z malé tašky u pasu dva látkové šátky. "Na, dej si ho přes záda" podám jí jeden a sama si ten druhý vezmu. Cesta pokračuje celkem jednotvárně. Rozhlížíme se po okolí a hledáme cokoli, co by nás mohlo provést na nějakou stopu, až dojdeme k jezeru. Obloha je stále zamračená. "Všimla sis, že mraky stále tmavnou?" řekne do ticha Leo. Mě se vybaví včerejšek, kdy mraky měly úplně normální zbarvení. A dnes ráno byly nafialovělé. A teď? Téměř sytě fialové. S postupem času se mraky opravdu více zbavují do fialova. Znepokojivá informace. "Až teď". U jezera nikdo není, jen v keřích okolo jsou vidět neurčitě pohledy zvířat. Skryjeme se také za jedním z těch větších keřů a ostražitě koukáme po okolí. Najednou mě něco napadne. Na delší dobu se zahledím jen na hladinu a co nejvíce do hloubky pod vodu. Pak sebou málem zděšeně trhnu. Žádné ryby! Leo měla pravdu, voda musí být otrávená! Stále se zrakem na třpytící se hladině hlesnu "Leo, v jezeře nejsou žádné ryby!"... 

Leo

3)

Opatrně jsem sáhla do vody-chyba.Ruka mě začala děsivě pálit a proto jsem ji okamžitě vytáhla.Byla celá od masa a přísahala bych,že na jednom z prstů byla vidět kost.Zařvala jsem bolestí a chytla se za zápěstí.Tess okamžitě přiskočila a začala mi ruku obvazovat.Sykla jsem bolest a kopla jsem kámen do jezera,abych si trochu ulevila.Tess na mě hodila vražedný pohled,který jasně říkal ať nic radši nedělám.Já jen zavrtěla hlavou a nechala si obvazovat ruku.Já jsem ale stejně musela něco udělat,že?Rozpřáhla jsem nohu a kopla další,větší kámen do jezera.Tess jen zavrtěla hlavou a já se zaculila.Najednou ale začala voda bublat a vřít. Všechny ryby,které ještě byly živé naposledy vyskočili a snažili se utéct z toho pekla. Z jezera ale najednou vystrčilo hlavu obrovské stvoření.Mohutně zařvalo až zelené lístky padaly ze stromů,které jakoby začaly usychat. Já i Tess jsme odskočili a tasily meče. Po boku nám byly Sarda a Daria. Puma zaprskala a Daria začala výhružně vrčet. Já i Tesérie jsme ale otevřely pusy. Před námi se vypínala pouze hlava gigantické stvůry. Tlamu uzpůsobenou do tvaru zobáku,bílé,někde narudlé,narůžovělé oči a dva ohromné rohy na zátylku. Celá hlava i tělo pokryté šupinami.Dvě netopýří křídla vyčnívající z vody a spousty ocasů prskající vroucí vodu všude kolem.- Byli bychom hloupé kdybychom nepoznaly co všechno způsobuje.Mračna nad jezerem se zatáhla ještě víc a fialový blesk udeřil do stromu kus od nás a stvoření znovu zařvalo. ,,To musí být Arnok..." špitla zoufale Tess. Ale já to vůbec neznala! Mezitím ale Arnok začal ohromným zobákem klovat do země k nám. Byl ale moc pomalí...no jistě! Rychle jsem elfce vysvětlila plán a ona ho doladila. Jakmile se Arnok sklonil vyběhla jsem mu po zobáku až nahoru. Tess vytáhla luk a šíp a snažila se ho trefit do očí tak,aby ho zabavila a zároveň oslepila. Moc to ale nešlo...uměl mrkat. Vytáhla jsem kudlu a pomalu se po šupinách dostávala k jeho bulvě. Elfka si ale vedla také skvěle. V oku mu utkvěl jeden šíp. Zvíře naštvaně a bolestně zakvílelo,ale nevypadalo,že mu to nějak ublížilo. Konečně jsem se ale k jeho oku dostala já. Napřáhla jsem se a...Arnok sebou škubl aby se napřáhl pro další zásah a já se zapotácela a neudržela rovnováhu.Zachytla jsem se jeho šupiny,který byla ve tvaru štítu.Tess vyděšeně hekla,ale znovu zamířila a zasáhla druhé oko(to dál ode mne)přímo do zornice.Krev vystříkla kolem a já si raději zacpala nos volnou rukou.Znovu jsem ale vylezla a napřáhla se. Zabodla jsem svůj meč do jeho oka.Netvor oslepl a začal sebou divoce házet. Tesérie začala křičet. Arnok to uslyšel a hlavu začal otáčet za ní. Elfka vyskočila na jeho zobák když byl blízko,přeběhla na krk a znovu zakřičela. Netvor se znovu otočil. Já se mezitím snažila udržet. Meč jsem se snažila založit do pochvy,ale spadl. Udržela jsem se abych nezakřičela za mečem,abych nezrušila plán,který vycházel. Meč se ale zachytil za jednu ze šupin. Díky za ně! Pomalu jsem začaly slízat dolů. Ruce jsem od ostrých štítků měla pořezané,ale nesměla jsem vnímat tu bolest. Tess naposledy zakřičela a netvor otevřel zobák.Uskočila a Arnot se zakousl do svého vlastního krku. Chytla jsem meč a skrčila se za jednu ze šupin,než krev potřísnila jeho tělo. ,,Pryč!" zařvala elfka protože Arnok začal padat do vroucí vody. Vyběhla jsem po křídle a seskočila na zem. Daria mě vyzvala abych na ní usedla a to samé udělala Sarda. Co nejrychleji utíkaly pryč.
Stačilo by jen pár sekund a vařící voda pod tíhou netvorova těla by nás nejspíš zabila...

4) Leo

Spadly jsme na zem a oddychli jsme si. ,,Dokázali jsme to!" Daria se Sardou zmizeli. Usmála jsem se,ale poté jsem se podívala směrem kterým se dívala ona. Kolem jezera začala křupat země a jezero pomalu začalo bublat a vřít ještě víc. Začalo se vylívat z koryta a ze škvír,které se vytvořili začaly stříkat malé gejzíry. Vykřikla jsem a pomohla Tess na nohy. Co nejrychleji jsme se rozběhly horami, jenže země i voda byli rychlejší a začaly pohlcovat vše za námi. Utíkaly jsme dál lehce jako vítr a rychle jako šípy,jenže to nestačilo. Najednou se před námi objevilo volné prostranství a o pár metrů dál... skalní stěna. Zdálo se nemožné přežít. Ale vždycky něco šlo. Zastavila jsem a zavřela oči. Tess mě chytla za ruku a táhla mě dál. Já ale dál stála. Odnikud se zjevila mlha a z ní se vydralo zařvání. Ohromná dračice roztáhla křídla a čapla nás do svých pařátů.Vroucí voda za chvíli pohltila místo kde jsme stály. Otevřela jsem oči a nadšeně zahvízdala. Pohlédla jsem na Tesérii a obě jsme se úlevně rozesmály. Obě jsme byli unavené a odřené. Dračice znovu mávla křídly a dostala se až k mrakům. Zahřívala nás svým horkým tělem. ,,Leiro.." usmála jsem se a dračice jen souhlasně zařvala.
Doma jsme seděli u horkého čaje a černovlasá elfka psala na kus pergamenu zprávu. Jen jsem jí s úsměvem sledovala. Měla jsem jí tak ráda.Dopsala a odložila pero. ,,Hotovo" Zazubila se a já se zasmála. Vzala jsem si od ní papír a poslala s ním Quer,mou holubici a Elmeho,jejího společníka. Na papíře stál vzkaz pro královnu o vyřízeném úkolu...