Meridiem

Fb: Joli Lili Řehova 

Jméno: Meridiem Biru 

Druh: člověk/zbraň 

Věk: 16 let 

Funkce: -- 

Moc, síla kouzla: - 

Proměna na kosu, nebo jen třeba končetinu na ostří 

Živel: Voda 

Zbraně: dýka 

Minulost: Vše co o svém raném dětství dívenka ví je to, že se kdysi objevila v krabici pod stolem v jedné hospodě. Našli ji místní štamgasti a ihned si ji díky jejím veselých očkám a úsměvu s ďolíčky zamilovali. A tak malá Ridi vyrůstala v hospůdce, kde ji vychovávali majitelé spolu se zmíněnými zákazníky. Proto o sobě vždy říká, že její dětství bylo úžasné, jelikož měla velkou, milující rodinu. Když byla starší, ihned začala v oné hospůdce pomáhat, aby se odvděčila. Tak v osmi letech objevila své kouzelné síly a nejdříve se jich dost děsila. Ale ihned, jak to řekla své rodině, oni nemohli být pyšnější. Byli hrdí na to, že jejich holčička byla mág, ale věděli, že kvůli tomu bude jednou muset vlastní cestou. Proto jí začali dávat méně práce a nechali zdokonalovat své schopnosti. Dívenka si taky vedla v celku dobře i přes svou nešikovnost a občasné slzy. Její rodina si doopravdy dlouho myslela, že je malá Ridi mág, ale když se snažila normálně kouzlit, stala se nehoda. Nikdy přesně nemluvila o tom, co se tehdy stalo, ale její jizva přes celé břicho jí tu událost vždy připomene. Už nikdy nezkoušela kouzlit a hodně dlouho se bála i proměnit. Když byla starší, poslali ji do onoho hlavního města, aby sloužila své zemi. Dívenka tehdy slíbila, že na ně nikdy nezapomene a to taky dodržela. Proto jim každý den píše. Slíbila si totiž, že svou vesničku a domov svými úspěchy proslaví. Že i když je drobná... Najde si parťáka a tomu bude stát po boku a svou silou mu pomáhat, jak jen bude moct... Že jí bude používat v boji, a tak ho také proslaví po celé zemi.

Gardony: 
Body:
Stupeň: 

Popis: Je to vcelku malá dívenka, která vypadá, i když jí je šestnáct, tak na dvanáct. Má dlouhé blonďaté vlásky se světlejšími konečky, které jsou většinou sepnuté do dvou copků a ozdobené mašlemi. Její oči jsou tmavé jako noc, ale díky veselým jiskřičkám, kterým v nich nosí, vypadají opravdu jako dva kousky noční oblohy. Tyto dva šperky jsou ale většinou dost roztěkané, poukazující na dívčinu neschopnost soustředit se. Její ústa většinou zdobí oslnivý úsměv, nebo výraz "Alenkovské zvědavosti". Její tělo ale pokrývá většinou hromada modřin, kvůli již zmiňované nešikovnosti. Ty modřiny, ale nijak neschovává a většinou nosí kratší nadýchané sukénky, nebo šatičky, ve kterých by se každý normální člověk divil, že se vůbec dokáže hýbat, natož bojovat nebo podobné věci. Jí to ale nevadí a stále je ráda nosí. Stejně tak nosí i svůj přívěsek se znakem hospody, která pro ní tak dlouho byla domovem a to je "originální" půllitr