Ravennë

„Jmenuji se Ballur. Vybral jsem si tě. Budu s tebou na pořád.“

Vzduch u brány se rozvíří, ale nic z ní nevyjde. Ve tvé hlavě se ozve zakrákání. „Jmenuji se Lectasta, ale můžeš mi říkat Lect. Budu tvou společnicí.“ 

Z brány se vyvalí černá mlha. Něco se v ní pohybuje, ale ty nevíš, co. Pak z mlhy vystoupí černá puma. Otře se ti o nohu. „Zdravím, elfko. Mé jméno je Padarix. Ty to nevíš, ale byl jsem společníkem tvého předka. Po jeho smrti jsem čekal jenom na tebe. Zůstanu s tebou.“ 

Mlha zhoustne a nabere modro-zelenou barvu. Před tebou se objeví... co to je? Vypadá to jako kočka křížená s pávem. „Říkej mi Arinix. Pokud se ke mně budeš slušně chovat, budu ochoten ti pomáhat.“

Mlha zmizí a před tebou se objeví to stvoření. Protáhlé tělo, chundelatý ocas, rohy. Podívá se ti přímo do očí a řekne jediné slovo. „Paragriiwa.“ 

Kolem tebe se prožene studený vítr a všechny zvuky v okolí ustanou. Tvé oči nedočkavě visí na bráně do magického světa Eorsu, když se ozve hlasitý řev. Z brány vyskočí velké bílé zvíře, jež obklopuje modrá záře. Ohromeně vydechneš, když se ti Tirgun podívá do očí. „Mé jméno je Tammista, ale můžeš mi říkat Tam. Přidala jsem se k tobě jako společnice, protože v tobě vidím kousek šelmy.“

Na tvé druhé zavolání se neozve nic. Chceš to zkusit potřetí, když tě podvědomě něco zastaví. A opravdu; za okamžik se ti v hlavě ozve hlas. „Lectasta není tvým jediným Duchovním havranem. Mé jméno je Raaht.“ 

Postavíš se před bránu a zhluboka se nadechneš. Brána před tebou se zamihotá a rozzáří se modrým světlem. Od brány se nese obláček mlhy a nese s sebou želvu. „Rád tě poznávám, mladá elfko. Mé jméno je dlouhé, ale dalo by se zkrátit. Říkej mi Mikey. Až budeš v ohrožení života ocelí, povolej mě k sobě. Na pár vteřin ti dokážu zajistit tvrdší kůži, ale vyčerpá mě to.“

Z brány se vyvalí hustá mlha. Svíjí se ti okolo nohou a zvedá se do výšky. Pak se, jakoby odnikud, z mlhy vynoří kočka. „Ráda tě poznávám, elfko. Čekala jsem dlouho, než se ti podařilo mě vyvolat. Mé jméno je Maristina.“ 

Stojíš před branou, z níž se vzápětí vyvalí mlha a celou tě zahalí. Přesto zahlédneš na druhé straně modrou oblohu a na ní stále se zvětšující bod, až rozeznáš okřídlený obrys. Uhneš právě včas, nirawa, který vyletí z brány by do tebe byl narazil. Tvor přistane před tebou a skloní hlavu. „Rád tě vidím. Jsem Bara-Baro a budu tvým strážcem, rádcem i přítelem. Nezradím tě, neopustím ani nezklamu. Jsme stvořeni jeden pro druhého, elfko, vím to.“