Leo

„Jmenuji se Daria. Uslyšela jsem tě a přišla. Cítím v tobě vlka, jsme si podobny. Budu už s tebou v dobrém i zlém, dokud nepřijde můj čas vrátit se zpět.“

„Ahoj, dívko. Já se jmenuji Rastanava, ale říkej mi Rasty. A ty?“

Z Eorsu se vyvalila hustá bílá mlha a ozvalo se šustění malých křídel. Poté ti na rameno usedla... holubice. ,Obyčejný holub? To snad není možný.´ pomyslíš si zklesle.
„Já nejsem žádný holub! Jsem holubice Quereilyasa. Říkej mi ale Quer, obyčejný člověče.“ ozve se ti v hlavě naštvaný, zpěvavý hlas. „Kdybych byla zlá, odešla bych do Eorsu zpět. Ty se mě ale líbíš a cítím, že budeš mé služby potřebovat. Proto s tebou zůstanu, pokud mě budeš dobře krmit. Mám ráda protřízená obilná semínka vždy jen z pravé strany klasu.“ Na to ti skočí do náručí a uvelebí se. Za chvilku spokojeně usne. 

Mlha zhoustne a přidá na intenzitě. Ozve se pronikavý skřek. Nejprve uvidíš zobák, poté hlavu a nakonec celé tělo. Křídla gryfa rozeženou mlhu. Tvor se postaví vedle tebe. „Zdravím, čarodějko. Říkají mi Camarion.“ 

Brána začne zářit. Světlo je čím dál jasnější, až máš pocit, že oslepneš. Náhle vše ustane. Skloníš ruku, kterou sis kryla oči, a ty ohromeně vydechneš. To je Simaalu! „Nechť máš vždy v duši světlo, čarodějko. Mé jméno je Icharadios.“ 

Mlha se rozplynula. Od brány k tobě zavanul studený vítr. Upřeně sleduješ bránu. Vzduch protnou černá křídla a vzápětí před tebou stojí puma. Puma s křídly. Složí křídla podél těla a podívá se ti do očí. „Ráda tě poznávám, Leo. Jmenuji se Lamiira. Budu tvou společnicí až do samotného konce.“ 

Světlo v bráně zabliká a zhasne. Následně se z brány vynoří mohutné tělo. Hippogryf se na tebe podívá. „Ráda tě poznávám. Jsem Qairita-Omira, ale můžeš mi říkat Quai.“

Vše najednou zčerná. Nevidíš nic. Náhle vzduch pročísne jasný blesk a okolí nabere normální barvu. Před tebou stojí puma. Podívá se ti do očí. „Buď zdráva, čarodějko. Puma jisté elfky mi poradila, abych si tebe vybrala za svou společnici. Mé jméno je Kassia.“

Vzduch v bráně se zavlní. Nedočkavě čekáš, ale nikdo se neobjeví. Odvrátíš se od brány a pomalu scházíš dolů ze schodů. „Nebuď smutná, čarodějko,“ ozve se ti v hlavě. „Nemůžu se zhmotnit, ale i tak jsem vhodným společníkem. Říkej mi Lural. Jak jsi již jistě uhodla, jsem Duchovním havranem.“

Z brány se vyvalí mlha. Plazí se ti okolo nohou. Mlha se v jednom místě zvětšuje, až vedle tebe stojí kočka. „Zdravím, čarodějko. Vlci a kočky se sice nemají rádi, ale něco mě k tobě táhlo. Jsem Aidima.“

Brána změní barvu na zelenohnědou. Vzápětí z ní vyleze malý tvor. „Jsem Dartial. Cítím, že ti mé schopnosti Dreworma přijdou vhod.“ 

Z brány se vyvalí modrý dým a vzduch se ochladí. O krok couvneš, když z brány vyletí zlatavá dračice. Přistane před tebou a zadívá se na tebe svýma modrýma očima. „Zdravím tě, malá čarodějko. Vím, že na mne čekáš již dlouho, ale nikdy jsem to nestihla. Toužila jsem po tobě stejně, jako ty po mně, a teď jsem se nedala. Jmenuji se Leira a odteď už budeme spolu.“