Enaia

Jméno: Sherridan
 Plemeno: Fjordský kůň
 Pohlaví: Hřebec
 Věk: 2 roky
 Kohoutková výška: 150 cm
 Zaměření: Anglické ježdění a zápřah  

„Zdravím tě, dívko. Jmenuji se Ortal. Již před tebou jsem měl jednoho společníka. Byl ti velmi podobný. Ale teď to jsi ty. Budu s tebou navždy.“

Z Eorsu se vyvalila mlha. Objevily se záblesky světla a plameny ohně. Ladným krokem k tobě přišla... liška? Nebyla to obyčejná liška, měla snad tucet ocasů, z jejichž konců stoupaly malé plameny ohně. „Zdravím tě. Jmenuji se Rubarath. Přišel jsem, jelikož jsme si souzeni.“ Tenhle tvor, veliký asi do pasu, v registru společníků není.

Brána se otřese. Blíží se něco velkého. Ozve se mohutný řev a najednou se vznášíš ve vzduchu. Pevně se držíš pařátů a snažíš se nespadnout. Drak tě postaví před chrám. Ne drak, ale dračice, jejíž šupiny se lesknou zlatě. „Jsem Mairinika. Budu s tebou létat ve výšinách, kdykoli budeš chtít.“ 

Dračice v průběhu života změnila barvu. Namísto zlaté jsou teď její šupiny šedavě stříbrné. 

Na tvé druhé zavolání ticho prolomí hlasité zatroubení. Vzduch v bráně se zamihotá a tobě se naskytne pohled na masivní paroží. „Zdravím, vlkodlačice. Přestože již je jeden jelen, Ucamali, tvým společníkem, uslyšel jsem tvé volání a přišel za tebou. Snad ti budu k užitku. Jmenuji se Warkariss.“

Zavoláš podruhé. Brána zfialoví a zableskne se v ní. Vzduch protnou pernatá, fialovobílá křídla. Orel ti dosedne na ruku. „Konečně jsem tě našel! Tak dlouho jsem hledal tu pravou a cítím, že jsi to ty. Jmenuji se Iriel.“

Brána se zamihotá a mlha nabere šedivý odstín. Z brány ladně proklouzne černá puma a zadívá se na tebe. „Čekala jsi na mne dlouho, vlkodlačice. Váhala jsem, zda nás osud opravdu přiřadil k sobě. Po dlouhém pozorování jsem usoudila, že ty jsi ta pravá. Říkej mi Dista.“ 

V bráně se zableskne a ven vyběhne pískově zbarvená šelma. Vypadá jako puma, ale po těle má modré znaky. Otře se ti o nohu. „Ráda tě poznávám, vlkodlačko. Jsem Merita. Mé drápy a tesáky ti budou ku pomoci. Když jsem v plné síle, umím vytvořit několik svých kopií, případně sebe samu zvětšit.“ 

Stojíš před bránou a vyčkáváš. Vyšleš tichou prosbu. Kolik to bylo pokusů, kdy nepřišel nikdo? Až příliš mnoho. Brána se otřese a zmodrá. Pak uslyšíš řev. Zvedne se vítr. V záblesku světla se objeví modrý wyvern a oblétne chrám. Pak přistane před tebou. „Vím, že jsi na mne čekala, Enaio, ale já nepřicházel. Cítil jsem tvé volání a touhu po wyvernovi, ale zároveň jsem chtěl zjistit, jestli je touha dlouhodobá. Tys mi však byla oddaná, aniž bys věděla, jestli opravdu přijdu. Jsem Awarax.“

Na první pokus se nic neozve. Jen mlha se líně převaluje. Zavoláš podruhé. K tvému překvapení se brána otevře , ale dlouhou dobu nic nevychází. Opatrně se přesuneš, abys viděla lépe a zahlédneš v mlze pomalu se sunoucí kámen. Počkat. To není kámen. Je to krunýř. Krunýž obří želvy. Když se dostane před bránu, začne mluvit. Velmi pomalu. „Mé jméno je Stavitel času, či chceš li Ter Tura. Nejsem rychlým běžcem a svou moudrost si nechávám pro sebe. svému společníkovi ale poskytuji něco jiného. Dokáži kolem sebe zastavit čas. Čas stojí jen v kupoli deseti metrů, jejímž středem jsem já. Nebudu s tebou navždy. Ale teď tady jsem.“

Když první pokus nevyšel, zavoláš podruhé. Na rozdíl od ostatních vyvolání brána vychrlí hustou, světle modrou mlhu okamžitě. Vzduch se ochladí a ty můžeš spatřit, jak se země pokrývá jinovatkou. Zatajíš dech. Brána se rozzáří a pak z ní vyskočí majestátní tvor - tyrgun. Stojí před tebou a hledí ti do očí. Blýskne tesáky na pozdrav: „Zdravím tě, vlkodlačice. Máme toho hodně společného. Tvůj severský původ mě zaujal, jsi odolná proti velkému mrazu. Jestlipak zvládneš i mne? Jmenuji se S'akhät.“