Mise Gordon

1)

Ten večer kdy jsem si vybrala tuto misi začínám uvažovat o svém prvním úkolu.
Víno se nemohlo jen tak změnit na vodu a při dovozu si krčmář vždy skontroluje jestli je v pořádku. Zbývá několik vysvětlení: zaprvé víno někdo mohl ukradnout, ale kdo by se namáhal do sudů dávat vodu?. Zadruhé to mohl udělat sám krčmář, který má takových sudů hodně a za víno někde dostat peníze a dodavatel by mu musel zaplatit škodu. Pravděpodobnějíší je to druhý ale trpaslík nikdy neví.Jako první bych se měla zeptat krčmáře co si o tom myslí a za druhé bych si měla udělat malý výlat do sklepa hospody.
Druhý den ráno jdu do hospody a objednám si jedno víno. ,,To je dobré víno" řeknu krčmáři. ,,Odkud ho dovážíte? Z jednoho města pár kilometrů odsud"odpoví. ,,Ale už tam asi objednávat nebudu protože nám dali místo vína vodu. A nemohlo se to stát omylem?" namítnu. ,,To těžko to bylo určitě schválně"vyřkne. ,, A co taklhe že ho někdo ukradl? To nikdy. Do sklepa vedou jenom jedny dveře a ty jsou pod mým bytem a okno je moc malé na to aby se tam vešel nějaký sud a vynést to po menčích nádobách by trvalo hodiny." Po tomto rozhovoru pděkuji a odejdu pryč.
Kolem oběda sedím u sebe a přemýšlím o rozhovoru vedeným s krčmářem. ,,Ukrást ho teda nikdo nemohl jak sám řekl a schválně to dovozce také neudělal natož aby to bylo omylem. Musí to dělat krčmář." pomyslím si. Snad rozhone prohlídka sklepu.
Kolem jedenácté si vezmu pochodeň a křesadlo a také nějakou tašku na případné důkazy.
Nenápadně se připlížím k hospodě kde hledám ono malé okno zmíněné krčmářem Pochodeň se zatím zapalovat nedvážím, abych nepřilákal nechtěnou pozornost.Poslepu hledám okno a konečně ho najdu. Je opravdu malé. Opatně se rozhlédnu po sklepě, jestli tam někdo není a když zjistím že ne opatrně do něj skočím protože okno nebylo zamčené.
,, Žuch." I přes všecnu mojí opatrnost spadnu do sklepa jako pytel brambor. Několik dlouhých minut jsem bez hnutí a čekám jestli si někdo mého pádu všiml. Když zjistím že ne opatrně rosvítím pochodeň. Na sklepě není nic zajímavého, je tam jenom hromada sudů. Pak si všimnu že z jednoho rohu vede chodba do dalšího sklepa. Bez rozmyslu jí projdu. Tento sklep je mnohem zajímavějíší. V jednom rohu je studna. ,,Studna tady" pomyslím jsi. ,,K čemu? Vždyď studnu mákrčmář na dvoře proč jí má tady?" Ve sklepě se nachází také mnoho sudů stených jako sudy ve kterých byla "voda" přivezena, akorát že v těhle bylo víno. Než stačím prozkoumat zbytek sklepa ozvou se kroky. Rychle sfouknu pochodeň a scovám se za jeden sud. Do sklepa vejde krčmář s pochodmí v ruce. V její slabé záři vidím že má v ruce nějaký papír. Krčmář papír odloží stranou a přijde k jednomu ze sudů, naštěstí ne k tomu mému. Onen sud vezme a odnese pryč, po cvíli se vrítí se stejným sudem akorát že prázdným. Prázdný sud naplní vodou a vrátí do prvního sklepa. Potom odejde. Chvíli počkám jestli se nevrátí a pak vylezu z poza sudu. Všimnu si papíru, který tu krčmář nechal. Úplně na něj zapomněl. Vezmu ho sebou abych ho mohl venku přečíst, protože když sem se schovával někde mi vypadlo. Když vylezu oknem a přečtu si papír tak zjistím že se jedná o objednávku vína a body k úspešnému provedení oné záměny.
Odchízím směrem k hradu potěšen tím že jsem vyřešil svůj první úkol. 

2) Brzy ráno se s Rokatonem procházím lesem a hledám ztracené psy. Že na tomto úkolu bude spolupracovat i můj společník, jsme se dohodli předchozí večer. Rokaton může psy najít, což já bych nedokázal. A hlavně sám je nemohu chytit. 

Po půl hodině Rokaton zavetří a prohlásí: ,,Tady byli asi tak před několika hodinami. A to je přibližně kolik?"Zeptám se. ,,Asi tak tři nebo čtyři."Odpoví. Vydáme se po stopě. Nebít Rkatona asi bych byl ztacený. Trpaslíci nejsou stopaři takže vůbec žádnou stopu nevidím. ,,Máš vůbec nějakou předctavu jak je chceš chytit?" zeptá se můj magický společník. ,,Napadlo mě že bys je mohl zhypnotizovat a já bych jim mohl nasadit náhubky a vodítka, obojky už mají. A co když si je sundali?" Neechá se odbít můj společník. ,,Mám sebou kdyžtak náhradní. A výš vůbec kudy jdeme? Ne." odpoví. ,,Ale cítím jejich stopu a cestu spátky najdu zase po čichu." Odpoví a bez varování zabočí do malých smrčků. Jsem rád že jsem trpaslík, protože si nedovedu představit jak by se tudy někdo večí mohl prodírat. Stromy jsou opravdu malé a já se každou chvíli zachytím za nějakou větev. ,,To musíš vážně dělat tolik hluku?" Podrážděně se na mě Rokaton otočí. ,,Musíme být slyšet na míle daleko. Ne každý je malý a zvyklý se pohybovat v lese jako ty." Odseknu. Rokaton zakroutí hlavou s výrazem absolutního znechucení a otočí se dopředu. Když konečně vyjdeme z mylých smrčků, je skoro poledne. ,,Jsou ještě daleko?" zeptám se. ,,Moc ne, asi tak hodinu nebo hodinu a půl cesty. Kdybychom šli rychleji mohli jsme je už mít." Dodá. Radši přectírám, že jsem ho neslyšel.
Po další hodině se Rokaton prudce zastav, že jsem málem do něj vrazil. ,,Co se děje? Cítím tady ty psy, ale nevidím je."Odpoví zamyšleně. ,,Zkus na ně zavolat." Navrhne. ,,To těžko, nevím jak se jmenují. To tě nenapadlo se někoho na to zeptat?" podrážděnost v jeho hlase se nedá přeslechnout.,,Nikdo mi neřekl jak se jmenují, jenom mi dali vodítka a popsali mi je." Rokaton se chystá něco odseknout, když se ozve hluboké zavrčení. Z houští na nás koukají dvě psí hlavy a cení zuby. ,,A já myslel že psy z královského psince jsou hodní." Poznamenám.,,Teď není čas na vtipy!" Vztek v hlase mého společníka se nedá púřehlédnout.První ze psů vystoupí z houští a obezřetně si nás prohlíží.Nevypadá moc přátelsky.Na štěstí mu zůstal na krku obejek.Podle oboju je jasně poznat, že jsou to psy, které hledáme.Niní vyleze i druhý pes.Ten vypadá mírumilovněji, ale nemá žádný obojek.První pes se podívá na Rokatona a zavrčí.Udělá ale tu chybu, že se mu zadívá přímo do očí.Pes zůstane stát jako přimražený a já mu rychle dám náhubek a vodítko.Tím jsme ale naštvali toho druhého.Vzekle zavyje a skočí po nás.Rokaton se mu pokusí podívat do očí, ale pes se na něj nekouká a jednoduše ho povalí.Mám co dělat abych nepustil prvního psa a přitom se na mě žene druhý.Najednou se jakoby odnikuť objeví Rokaton a podívá se mu do očí.Pes znehybní a já mu dám obojek s vodítkem a náhubek
Cestou do města kolem mě pořád poskakuje Rokaton a neustále mi připomína jak byl dnes úžasný.Štve mě to, ale nemůžu mu nic říct protože dnes byl opravdu lepší než já. 

3)

,,Stejně chci jít s tebou!"Zavrčí Rokaton.,,Nikam nepůjdeš, vždit jsem ti to už vysvětlil."Namítnu i když vím, že stejně bude zase protestovat celou noc.Jakmile se večer Rokaton dozvěděl o mé další misi, chtěl jít hned se mnou.,,Já bych to zvládnul."Povzdechnu si nad společníkovou umíněností, ale se mnou vážně jít nemůže.Neplánuji se starat o sebe a ještě tak malého tvorečka, který by tak velkou vzdálenost neušel.Rokaton vedle mě stále něco namítá, ale já ho už neposlouchám.Musím myslet na důležitější věci, jako třeba na to, kde si opatřit koně.
Ráno zamířím do hradu, abych se zeptal, jestli si můžu ve stáji půjčit nějakého koně.Naštěstí mi to dovolí, za což jsem rád protože jiný nápad nemám.
V královské stáji je spoustu koní a stájník mi ukáže ty, které si mohu vzít.Do oka mi padne chladnokrevný valach.,,Tenhle se jmenuje Richie, vlmi klidné zvíře."Prohlásí stájník,,Vezmete si ho hned?",, Ano, měl bych vyrazit."Stájník mi podá uzdu.,,Sedlo má."Prohlází a já vděčně kívnu.Opravdu bych se už neměl zdržovat.
Cesta do Doranellu mi trvá čtyři dny.Nechtěj jsem jet přes hory, takže jsem je objel.Vím, že přes hory by to bylo o hodně rychlejší, ale měl jsem čas a nechtěl jsem koně hnát přes maléa zrádné horské průsmyky.
K oněm vozům s koňckou zbrojí dorazím kolem třetí hodiny.Když slezu z koně, příjde ke mě muž, který má asi na starosti přepravu.,,Zdravím vy jste ten kdo bude doprovázet tyto vozy že?"Pokývám hlavou.,,Jmenuji se Gilan a jsem velitelem této skupinky vozů."Prohlásí.,,Jmenuji se Gordon."Řeknu a rozhlédnu se po vozech. Napočítám jich pět, což mě dost překvapí.Čekal jsem jich o něco méně.I se mnou je tu asi sedm lidí jako doprovod, z toho jeden je také ozbrojený.Schodou náhod je to právě Glilan.Všichni ostatní jsou asi jen vozci. ,,Kdy vyrazíme?"zept á se Gilan.,,Vyrazíme okamžitě pokud to nikomu nevadí."Odpovím.Neozvou se žádné protesty, takže vyrazíme na cestu.Já jedu vzadu a Gilan vpředu, vozy jedou v řadě.
První část cesty probíhá v pohodě.Možná je to díky tomu, že jedeme jenom pět hodin. Moc cesty jsme neurazili, protože nás spomalují vozy.Odhaduji, že cesta do města nám bude trvat šest dní.Gilanem jsme se domluvili že bude nutné během noci držet hlídky.Držíme ji postupně všichni, takže se trochu vyspím.
Druhý den vyrazíme kolem šesté hodiny raní.Jedeme plynule bez zastávek.Zastavíme se až v poledne a i tato zastávka trvá jen hodinu.Po této přestávce jedeme dokud se setmí, což je kolem šesté hodiny.Tou dobou máme velkou zastávku do svítání.Během této zastávky držíme hlídky.Za tento den jsme dojeli až k horám.
Takto vypadá i náš další den s tou vyjímkou, že jsme se dostali na dohled lesu, ve kterém je chrám slunce.
Čtvrtý den je trochu náročnější, protože se rozbilo kolo u jedno vozu.Máme niní dvě hodiny spoždění kvůli jeho opravě.Dojedeme na úroveň konce lesa.Začínám v duchu litovat, že jsem se na tuhle misi dal, protože mě bolí nohy, jelikož nejsem žádný jezdec.
Pátý den se ocitneme na velké pláni, oddělující město od lesa.
Šestý den večer konečně dojedeme do Berestlie.Ohlásím náš příjezd na hrad a jdu vrátit půjčeného koně. Doma mě uvítá uražený Rokaton a já musím žasnout nad jeho vytrvalostí. 

4)

brzy ráno se opět jedu projet na Ancordesovi.Klus už na něm vzládám v pohodě, takže mi cesta k lesu trvá méně než jindy.Projíždím kolem lesa a užívám si chladné jarní ráno.Po chvíli navedu svého koně do lesa.V lese se ozívá zpěv ptáků.Skloním se k Ancordově krku abych se nezachitil o větev rostoucí nízko nad cestou.Jemně Ancordesa přibrzdím, protože mi v cestě stojí padlý strom a já se stále bojím skákat přes překážky na tak velikým koni jako je Ancordes, i když mě každý normální kůň připadá veliký.Pomalu objedu padlý strom a pak zase přidán do klusu.Chvíli ještě jedu a pak se otočím a začnu se vracet cestou, kterou jsem přijel, protože už je poledne.Cesta z lesa mi uběhne rychle a brzy se ocitnu v uličkách Beristlie.Zamířím ke stájím, abych zavedl Ancordesa do boxu.Když ho ustájím vydám se domů,kde na mě čekají mí společníci.Doma začnu stoupat do zchodů, ale jsou mokré, takže uklouznu a spadnu dolů.,,Aů!"Zaúpím a za mnou se ozve:,,Ty seš ale nemotora.",,Rokatone nech toho já mám tu nohu asi zlomenou."Řeknu a podívám se na něj.Rokaton se zatváří provinile.,,To jsem nevěděl.Prohlásí a někam jde, asi za léčitelem.Já zůstanu sám a povzdechnu si, protože ta noha děsně bolí. 

5) ,,To vypadá zábavně."prohlásí Rokaton, nahlížející mi přes rameno.,,Ani mi nepříde."Odpovím.Chitit nějakého prodejce falešných mýdel rozhodně nebude snadné.,,Mohla bych sehnat nějaké to mýdlo."Prohlází Ankaroa sedící na stole.,,Mohlo by to pomoc."Souhlasím.Ankaroa jen přikývne a vylítne z okna.Já zase sklopím zrak na papír s pokyny o mé misi.,,Co budeš s mýdlem dělat?"Zájímá se Rokaton.,,Já nic, ale ty bys mohl pomocí něj zjistit alespoň místa, kterými se prodejce pohyboval.,,Hmm, ale jak rozliším prodejce a majitele?",,Vidíš to mě nenapadlo, Měl jsem říct Ankaroe, aby jich přinesla víc.,,Třaba jí to napadne."Řekne a běží k pryč

Za hodinu se ozve máchání křídel a oknem proletí Ankaroa a v zobáku drží dva oválné předměty.,,Tady to je, vzala jsem rovnou dvě aby to mohl Rokaton lépe určit."Prohlásí a hodí je přede mě .Rokaton se nakloní a vzápětí se zase stáhne.,,Ten kdo používal tohle mýdlo děsně smrdí."Místo odpovědi se jen pousměju.,,Chceš jít hledat sám?"Zeptám se.,,Ne, neumíš stopovat a bylo by to zbytečný."Jak chceš."Dodám spíš sám sobě, protože Rokaton už vyběhne ze dveří.,,Pelášil hezky."Poznamená Ankaroa.Podívám se na ni.,,Ty to taky umíš."Ankaroa raději zůstane sticha.
,,Je mimo Beristlii."Ozve se za mnou.Otočím za hlasem a uvidím tam sedět Rokatona.,,To se dalo čekat."Řekne přilétající Ankaroa a usadí se na opěradlu židle.,,Ankaroaíš jakým směrem?"Zeptám se Rokatona.,,Stopa vede směrem k Dalongu, ale nejsem si jistý, protože jsem po ní šel jen chvíli.",,V tom případě si uděláme vyjížďku."Prohlásím.,,Jen aby-sis zase nezlomil nohu, na koni si od té doby jel jen čtyřikrát."Konstatuje Rokaton.,,Uděláme si vyjížďku k Dalongu."Řeknu hlasitěji.,,Uděkáme si vyjížďku k Dalongu."Prohlásí Rokaton významně se na mězadívá.
Dvě hodiny nato už sedím v sedle.Ankaroa sedí na hrušce sedla.,,Stopa není moc čerstvá, ale brzy ho dostihnem, protože jde pěšky."Ozve se Rokaton pelášící před Ancordem."Podívám se na něj.,,To by bylo skvělé zhledem k tomu, že nerad jezdím na velikých koních.Poznamenám.,,Jak je od nás teď daleko?"Zeptá se Ancaroa.,,Řekl bych že tak den, ale to brzy stáhneme."Podívámse na oblohu, podle slunce odhadnu že do západu zbývají tak tři hodiny.,,Brzy bude noc.",,To nevadí, protože on taky zastaví, pokud to ještě neudělal."Odpoví Rokaton.Ani ne za tři hodiny začne být šero, takže se utáboříme.,,Beru si první hlídku."Oznámím.,,Já druhou."Zavrčí Rokaton.,,Na mě asi zbývá třetí co?."Naštvaně řekne Ancaroa.,,Už to tak vypadá."Souhlasí Rokaton a stočí se do klubíčka.
Krátce za svítání vyrážíme na cestu.Cesta je poklidná a celkem nám i ubíhá.Za hodinu narazíme na zbytky tábořiště.,,Vypadá tom, že se prodavač zastavil právě tady."Zamyšleně řekne Ancaroa.,,Je to tak, pach je tady velmi sylný."Odpoví Rokaton.,,Má před námi hodinu náskok.",,To ho diženeme za půl hodiny ani ne."Odpovím na Rokatonovu poznámku.,,Tak to bychom měli vyrazit."Prohlásí Ancaroa.
Tak za dvacet minut Rokaton se najednou zastaví.Zastavím Ancorda vedle něj.,,Co se děje?"Zeptám se.,,Támhle před námi je náš milí prodavač."Oznámí Rokaton.,,Nemáme proti němu žádné důkazy."Smutně řekne Ancaroa.,,Otisky a pach na mýdlech zůstal a kupující ho poznají."Prohlásím.,,Stačí když ho jen dostaneme doBeristlie.",,To bude jistě hračka."Ironicky poznamená Rokaton a zase se rozběhne k postavě.
Rozjedu se za ním a brzy se dostaneme k obchodníkovi.Ten se nechá přesvěčit docela snadno, vzhledem k tomu, že je neozbrojený a nemá koně.Když se na něj podívám, spostu věcí mi dojde.Vypadá totiž jako chudý pocestný, který si tímto způsobem vydělává.To že je to ten obchodník z Beristlie, potvrzuje sposta mýdel ve vaku identických těm, které mám já sebou od Ancaroi.Ale několik záznamů o jeho podobě taky není k zahození.Jen doufám, že bude mít dost peněz na odškodnění zákazníků, protože to by jinak znemanalo, že jsme se honily zbytečně.